Kulturní akce - Festival Slámování : Novinky a aktuální informace


Česky (cz) English (en)


Novinky

Informace o historii Červené Řečice, záchraně zámku Červená Řečice, stavu památek v obci a dalších aktivitách našeho spolku, najdete pod odkazem O spolku.

ZÁMEK ČERVENÁ ŘEČICE

Historie osídlení území kolem Červené Řečice začíná už v době knížecích Čech. Roku 1144 daroval kníže Vladislav II. pražskému biskupu Otovi zalesněnou krajinu při horním toku řeky Želivky, kde pak další biskupové zakládali na vymícené půdě nové osady. Mezi novými sídlišti, která vznikla ještě koncem 12. stol., byla také Řečice, která se stala od svého počátku přirozeným správním centrem rozsáhlého panství pražských biskupů a arcibiskupů (mělo až 90 osad). O vzniku tvrze, která stála na místě dnešního zámku, nejsou písemné zprávy. Existence nedalekého želivského kláštera však napovídá, že počátky obou církevních středisek jsou podobné. Vykopávky provedené v roce 1925 na nádvořích zámku odhalily nálezy datované do 2. pol. 12. stol. Dobové zprávy se navíc zmiňují i o prvním kostelu, který stál ve vsi u tvrze. Je možné, že jeho obvodové zdivo nebo základy skrývá další zdejší unikát, hřbitovní kostel Božího těla pokládaný prozatím za gotický kostel ze 14. stol., který leží na severozápadě od náměstí, vlevo od silnice na Křelovice.

  Na konci 13. stol. za biskupa Tobiáše z Bechyně (1278-1296) byla tvrz (označovaná jako munitio) spolu s kostelem (!) opevněna proti nájezdům Oty Braniborského, později proti Vítkovcům. Za prvního arcibiskupa Arnošta z Pardubic - v polovině 14. stol. (1343-1364) bylo sídlo již důsledně označováno jako hrad, který byl sídlem purkrabího a dalších hospodářských úředníků, kteří spravovali celé panství. Osobní návštěvy arcibiskupů byly řídké. Roku 1384 navštívil Řečici se svým doprovodem arcibiskup Jan z Jenštejna s doprovodem, v němž se připomíná také jeho generální vikář Jan z Pomuku (pozdější sv. Jan Nepomucký - zmíněn jako doktor svatého písma spolu s probošty, kaplany, písařem a veřejným notářem). K jeho druhé návštěvě došlo v roce 1392.

  Řečické panství posléze přešlo do světských rukou a to těsně před začátkem husitských bouří v roce 1415, když arcibiskup Konrád z Vechty (1413 - 1431) prodal celé panství Jankovi z Chotěmic.

  Husitství poměry na Řečici zcela změnilo. Janek z Chotěmic odešel jako katolík do vyhnanství a hrad pravděpodobně v roku 1422 husité dobyli. První písemný doklad o ovládnutí zdejšího kraje hejtmanem Mikulášem Sokolem z Lamberka je však až z roku 1428. Projevil se nejen jako válečník, ale i jako diplomat. Právě zde sjednal mír s hlavním představitelem katolické strany Oldřichem z Rožmberka. Na Řečici se rovněž organizovala roku 1431 výprava proti Dolním Rakousům, která měla odčinit porážku husitů od Albrechta Habsburského.

  V roce 1436 vrátil císař a král Zikmund řečické panství opět Jankovi z Chotěmic, ale již po roce bylo zapsáno Mikuláši Trčkovi z Lípy. Po jeho smrti roku 1453 se Řečice dostala do majetku krále Ladislava Jagellonského, který ji postoupil pánům z Ústí. Tím se Řečice dostala do dědičného držení Jindřicha ze Stráže, nejvyššího hofmistra Českého království a dočasného správce země. O jeho vztahu k Řečici máme pouze jediný doklad, dokazující, že dal řečický hrad opravit.

  Po smrti Jindřicha ze Stráže (1466) zdědil Řečici jeho starší syn Michal, který se přidal na stranu nepřátel krále Jiřího z Poděbrad a řečický hrad se stal východiskem výprav do okolních panství, věrných králi. Proto Petr Břekovec z Ostromíče, pán na Kamenici a Loutkově, dobyl roku 1467 Řečici a vložil do hradu svou posádku. Řečice připadla králi, který ji za odměnu Břekovcovi daroval, ale ten ji brzy prodal Mikulášovi Trčkovi z Lípy, potomku někdejšího majitele. Manžel Johanky ze Stráže, Jan ze Šelmberka, uplatňoval nároky dědiců Jindřicha ze Stráže na Řečici a část panství. Od roku 1480 se také stal jejím novým majitelem. V roku 1497 ji prodal Bohuslavu Leskovcovi z Leskovce. Jeho potomci zde pak vládli celé století a vybudovali renesanční sídlo. Z uvedeného vyplívá, že o Řečici byl velký zájem a že to nebylo panství lecjaké.

  Syn Bohuslava Leskovce, Arnošt, se zde usadil po roce 1523, kdy Řečici získal. Po jeho smrti roku 1535 se ujal dědictví syn Šebestián, o němž ještě často uslyšíme a za něhož došlo k největšímu rozmachu řečického panství. Patřily k němu hrad, 2 městečka, 2 dvory a 21 vsí.

  Šebestián (Sebastian) Leskovec z Leskovce dal přestavět hrad na renesanční zámek. V roce 1560 byl dokončen nový palác (křídlo s hodinovou věží), do první poloviny 60. let 16. stol. lze klást i výstavbu dalších částí, které jsou zdobeny erby. Přestavbu sídla dokládá přídomek „na Nové Řečici“, s kterým se Šebestián uvádí jako účastník sněmů (v letech 1567,1569 a 70).

  Šebestián Leskovec umírá léta Páně 1582 bez potomků a jeho žena Žofie Benedová z Nečtin odkázala Řečici roku 1585 příbuznému Kryštofu staršímu z Leskovce. Ten provedl další stavební úpravy a dal v roce 1593 vystavět - dnes zbořenou - budovu mezi dvěma baštami při západní obvodové zdi. Zemřel asi roku 1595 rovněž bez potomků a Řečici spravovala jeho sestra Anna, provdaná za Jana Šlejnice ze Šlejnic. Již roku 1597 prodala Řečici Heřmanovi z Říčan. Rozvětvený rod Leskovců se postavil proti prodeji a prohlásil Řečici za

dědičné vlastnictví. Albrecht Šebestián Leskovec se násilím zmocnil zámku, kde sídlil Vilém mladší z Říčan. Avšak páni z Říčan své právo obhájili a s pomocí krajské hotovosti získali Řečici i zámek zpět.
Po smrti Heřmana z Říčan (okolo 1612) zdědil Řečici jeho syn Jan. Ten rovněž vedl vleklý spor o Řečici. Po Bílé hoře byl usvědčen z účasti na stavovském povstání a velká část jeho majetku byla konfiskována. Červenou Řečici postoupil císař Ferdinand II. v roce 1623 pražskému arcibiskupu Arnoštu Harrachovi. Jeho nástupci vlastnili Řečici až do roku 1948.
Arcibiskup Harrach (1623-1667) pobýval na řečickém zámku často, protože zde hledal útočiště v době třicetileté války. Další arcibiskupové - kromě Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka (1668-1675), který dal zámek opravit - se Řečici příliš nevěnovali, a proto objekt chátral.
Poslední - ovšem nepříliš citlivé - úpravy začaly až ve dvacátých létech 20. stol. za arcibiskupa Františka Kordače (1919-1931) a byly dokončeny v roce 1937 za jeho nástupce, Karla Kašpara (1931-1941).
V roce 1948 převzal správu zámku MNV a během několika dní rozprodal, v podstatě po koruně, veškerý inventář zámku místnímu obyvatelstvu. Do roku 1960 zde sídlil Lesní závod Červená Řečice a byly zde upraveny bytové jednotky. Od roku 1977převzal zámek ONV Pelhřimov, byl zde okresní archiv, kanceláře MNV, obřadní síň, družina, dílny... Ve třech křídlech byly bytové jednotky, bašty sloužily jako kůlny a sklady. Pro většinu interiérů to znamenalo totální devastaci a ztrátu velké části vypovídací hodnoty...
14. prosince 1989 Okresní národní výbor Pelhřimov převedl hospodářskou smlouvou - bezúplatně - zámek Červená Řečice stavebně výrobnímu družstvu UNIMAX Praha, které o dva roky později dalo zámek do zástavy Agrobance za poskytnutí úvěru ve výši 16 milionů korun, které měly být čerpány za účelem oprav na zámku. V následujících letech ovšem opakovaně Okresní úřad v Pelhřimově napomíná vlastníka za neudržování památky a dožaduje se nápravy, vyměřuje i pokuty, z nichž nebyla nikdy žádná zaplacena a vlastník zde neproinvestoval ani korunu. Posléze se družstvo UNIMAX ocitlo v konkurzu a i přes snahy církevních institucí, Spolku na záchranu památek červenořečických, státních institucí a úřadů památkové péče se nepodařilo až do dnešních dnů tento status quo zvrátit ve prospěch památky, protože zde ještě rozhodujícím způsobem působí tzv. „Blokační“ § 29 zák. 229/1991 Sb. o blokaci bývalých církevních majetků, které stát ukradl v roce 1948 a dosud církvím nevrátil… Spolek na záchranu památek červenořečických se také prostřednictvím festivalu Slámování snaží upozornit na havarijní stav zámku a zpřístupnit jej veřejnosti a již 13 let (k roku 2009) podniká aktivní kroky k jeho záchraně.